O Sliveneckém mramoru - historie

Nejvýznamnějším z barrandienských mramorů, a jedním z našich mramorů vůbec, byl a je mramor slivenecký z pražského souvrství (stupeň prag) spodního devonu. Je vázán na narůžovělé až červené (ale i šedé, hnědé aj.) biodetritické, převážně krinoidové, lavicovité vápence slivenecké, odkryté v lomu Cikánka u stejnojmenné samoty jz. Slivence. Lámat ho zde pravděpodobně začal Řád křižovníků s červenou hvězdou, jimž ves Slivenec spolu s okolními pozemky od r. 1253 patřila. Lom později pronajímali různým pražským nebo místním kameníkům, až ho r. 1923 prodali firmě Spojené pražské továrny na staviva (později Prastav), která ho vlastnila až do znárodnění v r. 1946. Potom lom vystřídal několik vlastníků.

Slivenecký mramor se používal a používá k architektonickým, sochařským nebo jiným účelům především v Praze, a jinde u nás; v minulosti byl vyvážen i do ciziny. Ve středověku byl v Praze použit v chrámu sv. Víta a v původním křižovnickém špitálu a kostele. V období renesance z něj byla vytvořena Krocínova kašna a náhrobek Tycho de Brahe v Týnském chrámu. Zvlášť intenzivně byl slivenecký mramor používán v období baroka k výzdobě kostelů a klášterů (nejbohatší výzdoba je v novém křižovnickém kostele sv. Františka). Z téhož období pochází i nejkrásnější pražský barokní náhrobek J. V. Vratislava z Mitrovic v kostele sv. Jakuba. V období klasicismu byl slivenecký mramor použit ve vestibulu nynějšího Tylova divadla.

Hlavní rozmach používání sliveneckého mramoru v Praze nastává v poslední třetině 19. století, počínaje jeho uplatněním při stavbě Národního divadla (některá ostění, sokly a římsy a také jeden ze základních kamenů) a v dalších významných budovách - v Národním muzeu, v České spořitelně, Živnobance aj.

V první polovině 20. století byl slivenecký mramor používán na obklady, zábradlí, sloupy a někdy i stupně a dlažby v řadě dalších veřejných budov, zejména v ministerstvech, bankách, spořitelnách, pojišťovnách, nejreprezentativněji asi v Národném památníku na Žižkově. Mimo tyto interiérové práce nalezl po 1. světové válce uplatnění i na kvádrový obklad průčelí budov (např. býv. YMCY, Všeobecného pensijního ústavu, Dělnické úrazové pojišťovny aj.). Po válečné stagnaci 40. let začal být slivenecký mramor opět používán k vnitřním obkladům řady nových staveb (Smíchovské nádraží, stanice metra Sokolovská, I. P. Pavlova a Staroměstská) anebo k rekonstrukcím staveb starších (Česká spořitelna, Národní divadlo aj).

Slivenecký mramor byl používán i k jiným účelům. Byla to pražská chodníková dlažba (původně dlaždice a obrubníky, od poloviny 19. století mozaika), vrtané vodovodní roury vyvážené i do ciziny, různé ozdobné interiérové práce (krby, lavice, křtitelnice aj.), galanterní výrobky, sochařská díla (např. Mařatkovy sochy na býv. Dělnické úrazové pojišťovně) a náhrobky (např. starý židovský hřbitov).

V současné době se slivenecký mramor zpracovává také na obkladové nebo dlažební desky, na chodníkovou mozaiku (řezanou i štípanou) a rovněž na atypické práce (kašny apod.)